Náš postoj, jako výsledek našich myšlenek, nás může dovést k ne‑
moci. Každá myšlenka a následně jí odpovídající emoce spouští
v těle určitou chemickou reakci. Pokud se zabýváme negativními
myšlenkami, dá se s největší pravděpodobností předpokládat, že
onemocníme. Jsou lidé, kteří se spontánně vyléčili, jakoby se zázra‑
kem uzdravili. Existuje na to výzkum.
Tito lidé měli společné následující:
1) Věřili, že jsou napojeni na vyšší sílu, vyšší inteligenci,
Boha apod. Věřili, že uvnitř nich je vyšší inteligence, kte‑
rá jim dává život, nějaký duchovní aspekt jich samotných.
Věřili, že jsou napojeni na vyšší vědomí, které udržuje ve
vesmíru řád a dává všemu život.
2) Dál si uvědomili, že jejich vlastní postoj stvořil jejich ne‑
moc. Že každá negativní myšlenka vytvořila v jejich těle
škodlivé chemikálie.
3) Rozhodli se, že se musí změnit, že se musí stát někým
jiným. Začali s procesem sebepoznání. Začali s kladením
otázek typu: Co mi moje duše nemocí sděluje? Co jsem
dělal špatně? Co mi nemoc neumožňuje dělat? A naopak:
Co mi nemoc umožňuje? Jaké je to být šťastný? Co bych
160 161
měl udělat, abych byl šťastný? Začali studovat, sebepo‑
znávat se a vizualizovat si kladnou budoucnost – v tomto
případě zdraví jejich těla a duše. Jejich mozek zastavil
automatické procesy a staré spoje byly nahrazeny spoji
novými. Změnili způsob uvažování.
4. Nejdůležitější ze všeho však bylo, že během tohoto cvi‑
čení vizualizace ztratili pojem času a prostoru. A byli tak
pohlceni svojí představou, že ztratili i pojem o svém těle.
Ztratili tak zpětnou vazbu těla, prostředí a času. To, co si
vizualizovali, prožili, jako by to bylo skutečné. Aktivita
mozku v případě skutečného prožitku a prožitku na zá‑
kladě vizualizace si je velmi podobná. Když se toto sta‑
ne, vstupujeme do kvantového pole. Podle neurovědy je
to chvíle, kdy se v mozku tvoří nové spoje na základě
nových prožitků. V tomto případě prožitku stavu zdraví.
Nejaktivnější část mozku je v této chvíli čelní lalok, který
je dirigentem a je napojen na zbytek mozku, utišuje jeho
ostatní centra, jako je centrum asociací, centrum myšle‑
ní, centrum motoriky, centrum pohybu, centrum emoční
apod. Nejživější se stává sama myšlenka meditace, sama
vizualizace toho, co si přejeme. Když čelní lalok tuto
myšlenku zachytí, vytváří se v mozku nové spoje, odpo‑
vídající tomu, na co se zaměřujeme. Je to, jako bychom
to skutečně prožívali. Takto můžeme ve své realitě začít
věci vidět odlišně. Můžeme docílit zdraví.
Nástrojem k dosažení zdraví v tomto smyslu může být například
praktikování jógy. Schopnost soustředění, koncentrace, pozorová‑
ní a meditace je dovednost, kterou si můžeme praktikováním jógy
osvojit. Tato cesta nás dovede ke stále jemnějšímu zažívání vnitř‑
ních zkušeností a zvyšování citlivosti vnímání.
Meditace pomáhá odstranit negativní myšlenky, uklidňuje mysl
a konečně překračuje mysl. Zkoumáním aktivity mozku při meditaci
se jeví, že meditace rozšiřuje schopnost mozku získávat informace.
Jako by se odstranila část filtru v nás, jako by se rozšířilo naše vní‑
mání.
Nové stavy dosažené opakovaným praktikováním je nutné trvale
zažít. Proto je zde na místě trpělivost, nenásilnost, pokora, a také
nelpění. Je nutné nechat dozrát čas v právě probíhajících změnách.
V józe platí heslo: ,,Ať jsou Tvé ambice jakékoliv, jednoho dne
je uskutečníš. Kdy? Po jaké zkušenosti? To nikdo neví.“ Ráda bych
zde připomněla jednu zásadu praktikování jógy a to je praxe bez
lpění a úsilí. Jako příběh muže, který pronásledoval svůj stín. Čím
rychleji se za svým stínem hnal, tím rychleji před ním stín utíkal.
Ale jen do chvíle, kdy poznal svůj omyl. Od okamžiku, kdy se otočil
ke slunci a kráčel za světlem, role se vyměnily.
Při praktikování jógy jde o pomalé kontinuální pokroky, které
se navenek nejdřív moc neprojevují. Teprve po týdnech, měsících
i delší době praktikování nastane zlom a my vidíme velký pokrok.
Najednou se něco změnilo k lepšímu. Může jít o lepší ohebnost těla,
může jít o psychický prožitek, může jít o osvícení. Během doby
praktikování se díky novým prožitkům, učení a zkušenostem ob‑
jevily nové neurologické spoje odpovídající tomu, na co jsme se
v průběhu praktikování zaměřovali. Stalo se to pro nás realitou.
Emoce můžeme také léčit vůlí. Můžeme pěstovat radost a sebe‑
důvěru.
Svámi Šivánanda řekl: ,,Buďte bezstarostní jako ptáci, důvěřujte
svému vnitřnímu ,,Já“. Spoléhejte se na své ,,Já“. Ty nejsi tím zni‑
čitelným tělem. Ty jsi vše prostupující blažené ,,Já“. I když nemáte
co jíst, co na sebe, neustupte z této pozice ani o píď. Šťastný je ten,
kdo žije bezstarostně, vždy se usmívá, směje se a vyzařuje radost
mezi ostatní.“
Staňte se nevyléčitelným optimistou. Změňte úhel pohledu.
Myslete pozitivně a změní se chod událostí. Pokud zapojíme kon‑
centrační a meditační techniky, účinek se znásobí.
