Audio ke knize Mladá a svěží i v šedesáti.
Praxe využití mysli pro emoční uvolnění
Jóga – sestava hathajóga
Publikace
Mladá a svěží i v šedesáti: Jóga, čínská medicína, strava, myšlení
Odkaz na nákup knihy: zde
Jóga je sanskrtské slovo, v překladu znamená spojení něčeho s něčím. Spojení člověka s Bohem. Bůh je stvořitelem všeho, tudíž i lidských duší. V Indii mu říkají Brahma nebo Brahman, lidské duši říkají Atman. To co nás přivádí k zájmu o naši duši je touha po štěstí. Tato touha nás přivádí nejen k duši samé, k Atmanu, ale zároveň i k Brahmanu, čili Bohu.
Historie jógy
Jóga je považována za božskou vědu života, která byla zjevena osvíceným mudrcům při meditacích. Nejstarší archeologické nálezy zobrazující postavy v jógových polohách pochází přibližně z roku 3 tis. př.n.l. a jsou z údolí řeky Indus. První písemné zmínky o józe nalezneme ve velké sbírce duchovních textů nazvané ,,Védy“ přibližně z období 2 500 let př.n.l. Novější část sbírky nazvaná ,,Upanišády“ obsahuje hlavní základ učení o józe a o filozofii zvané jako Védanta. Základní myšlenkou Védanty je idea absolutní reality – absolutního vědomí , které je nazýváno Brahman a tvoří základ celého vesmíru.
Z období přibližně 6 stol. př.n.l. pochází dvě rozsáhlé epické básně – Rámajána (autor: Valmiki) a Mahábhárata (autor: Vjása). Mahábhárata obsahuje Bhagavad Gítu, pravděpodobně jeden z nejstarších jogínských duchovních textů. Tam Bůh – Brahman, převtělený jako Bůh Krišna, učí válečníka Ardžunu jógu, zvláště jak plněním svých životních povinností dosáhnout osvobození.
Druhy jógy
Existují čtyři základní druhy jógy – Karmajóga, Bhaktijóga, Džňánajóga a Rádžajóga. Jde o rozdílné cesty jógy pro lidi s různým temperamentem a přístupem k životu, avšak se stejným cílem – splynutí s Brahmou, Bohem. Ve své podstatě jógin v praxi využívá všechny cesty, jen některá je mu snad bližší.
Karmajógu si pravděpodobně nejčastěji zvolí dynamické osobnosti, jde zjednodušeně řečeno o sebeovládání nastolené při altruistické činnosti, při práci ve prospěch druhých. Jde o nezištnou činnost.
Bhaktijóga bude pravděpodobdě nejvíce vyhovovat lidem emocionálně laděným, neboť jde o uctívání boha, oddanost Bohu, jde o prožitek lásky a milosrdenství.
Rádžajóga představuje ovládání těla a mysli, bude nejvíce vyhovovat intuitivnímu typu osobnosti. Intuice je utužována v meditacích touhou po vnitřním duchovním životě. Podmínkou je sebepřijetí a respektování dharmy.
Džňánajóga předtavuje cestu intelektuálního poznávání, bude pravděpodobně nejbližší intelektuální osobnosti, zde je rozum upevňován při metafyzickém přemýšlení.
Existuje spousta dalších typů jógy, tříděných z jiných úhlů pohledu (materialistického, spirituálního, transcendentního) jejich vyjmenování a popisování však není cílem této seminární práce, proto jako příklad uvedu jen ty, které mi vstoupily do života a nějakým způsobem mě oslovily, např.:
Hathajóga – která vede k tělesné i mentální očistě. Klasickým textem Hathajógy je Hatha Jóga Pradípika (,,Zpěv vznešeného“) od Svátmárámy, ve které jsou popsány ásany a dechová cvičení tvořící základ moderních jógových praktik. Za nejpřednějšího hlasatele Hathajógy (pozn. i Rádžajógy) na Západě je považován Svámi Višnu Dévananda, ze kterého vycházím.
Integrální jóga (Púrnajóga) – která zahrnuje postupy splynutí s božským principem. (zakladatelem je Šrí Ramana Maháriši, zemřel v roce 1950, z něhož vycházel Dr. Eduard Tomáš).
Krijajóga – kde jde o očistné praxe
Všichni jogíni a všechny směry jógy se hlásí k Pataňdžalimu a jeho Jógasútrám. Pataňdžali je považován za otce jógy a žil přibližně v 3. stol. př. n. l. Filosofie Jógasútry je dualistická a jde o krátké aforismy (cca 196), které upravují pravidla života v pojetí jógy. Jógasútra tvoří základ Rádžajógy – ,,Královské cesty“ (nazývané též Klasická jóga, dříve Aštangajóga).
Rádžajóga (,,Královská cesta“) je osmistupňová cesta sebekázně a cvičení. Má osm stupňů a proto se také nazývá Aštangajóga. Ašt je osm a anga jsou údy.
Rádža znamená král – samostatný, sebejistý a sebevědomý. Stejně tak Radžajogín je samostatný, nezávislý a neohrožený.
Osm stupňů jsou postupné série kroků (disciplín), které očišťují tělo a mysl a vedou k osvícení. Jsou to:
1) JAMA
Jama neboli sebeovládání je rozděleno do pěti morálních příkazů, zacílených na odbourání nízkých povahových vlastností. Jsou to:
2) NIJAMA
Nijama – kvalit bdělosti je také pět. Jde o pět morálních omezení, etických předpisů, nezbytných pro vývoj k vyššímu lidskému a posléze božímu stavu. Mají pěstovat pozitivní vlastnosti, které se skládají z:
Jama a nijama jsou základem krijajógy, která sama o sobě může vést k duchovní jednotě a osvobození.
3) ÁSANA – jógové polohy
4) PRANAJÁMA – dechová cvičení – slouží k ovládnutím dechu, pročištění těla a mysli a tím získání kontroly nad ní.
5) PRATJAHÁRA – stažení a kontrola smyslů- znamená obrácení smyslů dovnitř, což vede ke zklidnění mysli. Předpokládá odpoutání smyslů od zevních předmětů a jevů nezávisle na vnějších okolnostech.
6) DHÁRANA – koncentrace, která soustředí pozornost na vybraný předmět či symbol. Jednobodová koncentrace pozvedává jogína do vyšších stavů mysli, kde se buddhi – vyšší mysl- či intelekt stává nástrojem kosmické mysli.
7) DHJÁNA – meditace – je to volný tok koncentrace. Je to transcendentní stav – stav za myslí, či nad myslí.
8) SAMÁDHI – úplné pohroužení, rozplynutí, sjednocení. Jde o úplné dokonalé uskutečnění, poznání pravdy. Zde dochází ke spojení člověka s Bohem, Atmanem (Brahmanem). Zde zaniká dvojnost.
Součástí rádžajógy je i hathajóga. Zahrnuje především 1. až. 4. stupeň osmistupňové cesty.
Každý výše uvedený stupeň tvoří nedílnou součást celku. Jeden bez druhého nemůže být plně funkční. Jednotlivé stupně se vzájemně podporují a pomáhají tak ve vzájemné harmonii udržení celkového tělesného a duševního zdraví. Odměnou je pak Samádhi.
Zmínila jsem se o důležitosti disciplíny ve všech oblastech života. Zdůraznila bych její nesmírný význam při každodenním praktikování jógy. Za důležitější, než je studium, je udržovat tělo a ducha poctivou jógovou praxí. K tomu nezbytně patří duchovní cesta.
Pohled jógové filozofie na člověka
Filo – sofia je láska k pravdě. Jógová nebo jóginská filozofie není tedy nic jiného než hledání Pravdy jóginskou a metafyzickou cestou. Metafyzika je filozofická, zkoumá základní kategorie, jsoucno a bytí v jeho obecnosti, až po bytí nejvyššího jsoucna – Boha. Nezabývá se vlastnostmi různých jsoucen ani přírodními zákony, ale otázkami, které jdou za metodiku a možnosti přírodních věd.
Základní myšlenkou Védanty (jógové filozofie) je idea absolutní reality – absolutního vědomí , které je nazýváno Brahman a tvoří základ celého vesmíru. Původně existovalo podle jógové filozofie pouze toto absolutní vědomí, Brahman, věčný, nikým nestvořený. Existovala Jednota. ,,Velkým třeskem“ byla Jednota narušena a povstal jevový svět, svět duality, definovaný časem, prostorem a přičinností. Došlo k vyčleňování entit za pomocí tří základních kvalit přírody (gun) – sattva, radžas, tamas. Vzniká hmota a tím i člověk. Vyčleňuje se individuální vědomí Já (Átman). Absolutní vědomí (Brahman) se skrze člověka realizuje právě prostřednictvím Átmana, duše člověka. Átman (nebo také – vědomí Já, NadJá) je tedy naší pravou podstatou, je to sám život, čisté štěstí, klid, vědomí a blaženost, a to proto, že jeho přímým pramenem je ryzí božství – nepopsatelné Absolutno, Brahman. Toto ,,Já“ – neosobní ,,Já“ žije v každém člověku v pozadí jeho mysli, kterou při tom automaticky svojí pouhou existencí oživuje a dělá ji inteligentní. Neosobní ,,Já“ je tedy zdrojem a oživovatelem myšlenek i těla. Člověk si za normálních okolností není své živé podstaty vědom, neboť se spojuje jen s tím, co je ze zevního hlediska před ní, před touto podstatou, a to je naše mysl a hlavně tělo. Spojuje se s osobním Já, nepravým Já, které vyvstává mezi čistým vědomím, tj. Atmanem a nevědoucím tělem, které si jen představuje, že je pravým ,,Já“. Toto osobní Já je reprezentováno Egem, je omezeno na tělo a nemá vlastní život samo ze sebe, ale dostává jej jedině od pravého Jáství. Čerpá život z čistého vědomí (z Atmana), spojuje se s tělem a spolu s ním vytváří lidskou individualitu – ,,Džívah“. Jeho pravou podstatou je myšlenka, oživená právě Átmanem. Tato myšlenka – cit ,,já“, vzniká jako první při narození člověka a zaniká s jeho smrtí. Tato myšlenka ,,já“, je vždy připojena k nějaké jiné myšlence a všechny ostatní myšlenky ji trvale sledují. Kdybychom dovedli naši mysl stáhnout do jediného bodu, a tak z ní udělat myšlenku jednobodovou, mohli bychom ji ponořit znovu tam, odkud povstala – a to je do absolutního Já – Atmana, a tak bychom ji ztotožnili s naším neosobním absolutním Jástvím. To by bylo poznání Pravdy. Pohlcení mysli Atmanem, to je cíl každého jógina, dosažení štěstí, klidu a blaženosti, dosažení sjednocení.
V učení o józe je tedy skutečnost ( Pravda ) definovaná jako neměnná a nepohyblivá a jevový svět, který je v neustálém pohybu a proměnách, jako iluze (Mája).
Neosobní ,,Já“ (Átman) je tedy neomezené a nesmrtelné, zatímco osobní ,,já“ funguje jako omezená osobní myšlenka ,,já“ a je představovaná Egem. A je to pouze naše nevědomost a neschopnost rozlišit naši pravou podstatu – Jsem, který jsem … Bytí – Vědomí – Blaženost.
Na člověka se můžeme podívat také z pohledu pěti kóš = obalů těla.
Jsou to:
– annamája kóša – tělo tvořené potravou neboli fyzické tělo
– pránamája kóśa – pránické neboli vitální tělo
– manómája kóśa – myšlenkové tělo čili tělo uvažující mysli
– vidžňánamája kóśa – tělo intelektu a vyšší inteligence
– ánandamája kóśa – tělo nedvojné, tělo Blaženosti
Annomája kóša a pránamája kóša představuje tělo hrubohmotné. Manomája kóša a vidžňánamája kóša tělo jemnohmotné a ánandamája kóša tělo příčinné.
Základem uvedených těl je vibrující energie (pozn. věda zjistila, že hmota a energie jsou zaměnitelné pojmy, že podoba všeho pevného, co považujeme za hmotu, je tvořena drobnými pohyby a vibracemi, jako např. můžeme vnímat rotující vrtuli jako plný kruh).
Annamája kóša – obal potravy
Jde o fyzické (hrubohmotné) tělo, které se skládá z pěti prvků tzv. bhút, (éter, vzduch, oheň, voda, země), které pocházejí z přírody a tělo je získává přeměnou potravy.
Toto tělo je nástrojem realizace Boží vůle skrze člověka. Je prostředkem k dosažení ctností, zkušeností a konečného osvobození. O fyzické tělo pečujeme jóginskou praxí (krijá), ásanami a vhodnou stravou. Stav fyzického těla je také odrazem stavu psychického, proto je nezbytné pěstovat psychické zdraví.
Strava:
Jak již bylo zmíněno ve vesmíru, který není vnímání člověka přístupný má energie tři kvality, guny, které jsou ve vzájemné rovnováze. Jakmile energie získá nějakou formu, jedna z daných kvalit začne převládat. V životě každého člověka má hlavní slovo jedna ze tří gun, která se odráží ve všem, co dělá a o čem přemýšlí. Filozofie jógy dokonce dělí lidi dle zastoupení gun na Brahmány, Kšátrie Vaiše a Šúdry. Brahmáni mají nejvyšší podíl sattvické energie. Všechny tři guny jsou transcendentní pouze při osvícení.
Sattva má nejjemnější vibrace, je lehká, odstředivá, létající. Radža je ohnivá, tvoří agresivitu, bez ní není možná strukturalizace, vytváří život. Tamas je energie kvalitou pasivní, těžká, destruktivní.
Ovlivnit zastoupení jednotlivých kvalit v lidském těle můžeme prostřednictvím stravy, která danou kvalitu má. Zde platí: ,,Jsme co jíme“.
Sattvická strava je taková, která vyživuje tělo a udržuje ho ve stavu klidu, uklidňuje a pročišťuje mysl. Zajišťuje tak zdraví. Patří k ní obiloviny, celozrnný chléb, čerstvé ovoce a zelenina, mléko, máslo a sýry, luštěniny, ořechy, semena, naklíčená semena, med, bylinné čaje.
Radžasická strava představuje potraviny, které jsou příliš horké, hořké, kyselé, suché nebo slané. Narušuje rovnováhu mezi tělem a duší, vyživuje tělo na úkor mysli. Znepokojuje mysl. Patří k ní např. ostré druhy koření, silné byliny, káva, ryby, vejce, sůl, čokoláda. Radžasickou povahu podporuje také jezení ve spěchu.
Tamasická strava je taková, ze které nemá užitek ani tělo, ani duše. Ubírá tělu energii a zneklidňuje a zamlžuje mysl. Způsobuje nemoc. Jde zejména o maso, alkohol, tabák, cibule, česnek, kvašené potraviny. Patří sem i přejídání.
Pránamája kóša – obal vitality
Pránické tělo je tělo energetické, je tím, co oživuje fyzické tělo, zahřívá jej, obklopuje a prostupuje. Energie zvaná prána pojí všechny obaly v jeden celek. Kvalita naší prány podléhá jednak vnějším vlivům, ale i vlivu našich myšlenek a citů. Sama pak zpětně ovlivňuje ostatní kóši. Díky práně se Átman spojuje s hmotným tělem. Pránické tělo čistíme hlavně pránajámou, tzv. dechovými technikami. Nejen, že slouží ke kontrole životních energií prostřednictvím dechu, ale vytváří i polohy tělesné.
Prána působí v pěti oblastech:
prána je stoupající vzhůru, má sídlo v hrudi, vytváří vdech a výdech, z atmosféry vtahuje pránu do těla
apána, směřující dolů, spojená se spodní částí trupu, sídlí v pupku, připisují se jí všechny vylučovací funkce
vjána, dynamická prána, cirkuluje tělem a udržuje organismus ve fyzické a citové rovnováze
udána, vzhůru směřující, sídlí v mozku a hrtanu, umožňuje vyjadřování, vzpřimuje tělo, vynáší individuální vědomí do vyšších stavů, při smrti vynáší vědomí z těla,
samána, prána výživy, rozdmychává tělesný oheň, sídlí mezi pupkem a srdcem, je spojena s funkcí trávení a zažívání
Pránické tělo je tvořené sítí drah nazývaných nádí. Hatha Jóga Pradípika uvádí, že těchto nádí je 72 000, jiné prameny uvádí čísla vyšší až 350 000 nádí. Základních energetických kanálů – nádí je celkem čtrnáct. Podél páteře prochází tři významné nádí a to Ida, Pingala, Sušumna.
Ida odpovídá levé straně a reprezentuje měsíční, ženskou, chladivou energii, a svou povahou je tamasická, pozvedá duchovní sklony a lásku. Pingala odpovídá pravé straně a symbolizuje energii sluneční, mužskou a zářivou, je povahou radžasická, vytváří motivaci a umožňuje směřování k vyššímu poznání. Vztah k hemisférám mozku je opačný. Ida se vztahuje k pravé hemisféře a Pingala k levé. Jejich počátek je u kostrče a končí u kořene nosu. Spirálovitě obtáčí páteř. Energie v našem těle většinou proudí více v jedné z obou nádí. Je-li prána vyrovnaná a energie v obou nádí vyvážená, může dojít k probuzení Kundaliní a tím je umožněn vstup prány do Sušumny. V těch okamžicích se probouzí k vyšší činnosti jemnohmotné tělo, což vede k vyšším duševním stavům.
Míšním kanálem prochází Sušumna. Sušumna začíná v kořenu páteře a vede přímo vzhůru ke koruně hlavy, stejnou cestou jako mícha ve fyzickém těle. Představuje tu nejdůležitější nádí. Je svou povahou sattvická a aktivuje ji probuzená Kundaliní.
Mezi fyzickým a pránickým tělem existují body kontaktu, které mají jemnohmotnou podstatu a nazývají se čakry. Nachází se v místech, kde se setkávají nádí, jsou na toku Kundalíní v Šušumně.
Je jich celkem sedm:
Muladhára – kořenová čakra na konci páteře (nachází se mezi konečníkem a genitáliemi), je sídlem vůle k životu, má na svědomí pud sebezáchovy nutný pro přežití, je sídlem Kundalíni (Šakti), patří k elementu země a souvisí s vylučováním.
Svadhišthána – má centrum v oblasti kříže v dolní části břicha, někdy je nazývána kořenem nebo příbytkem člověka, v této čakře člověk vstoupil do světa duality. Představuje tvůrčí sílu a chuť do života, patří k elementu vody a souvisí s ledvinami a pohlavními orgány.
Manipúra – má sídlo v oblasti pupku (solární plexus), v horní části břicha, je sídlem síly a moci, vůle, sebedůvěry a sebeovládání, je první radžasickou čakrou související s činorodostí, Je místem uvědomění si sám sebe, místem, kde člověk opouští svět instinktů a pudů. Patří k elementu ohně, je sídlem samány a souvisí s trávicím ústrojím.
Anaháta – má sídlo uprostřed hrudi, v srdečním centru. Je sídlem vědomí člověka v jeho lidské existenci (džívátmán). Je to místo, kam mimoděk ukážeme prstem pravé ruky při vyslovení slova – Já. Má význam pro duševní pohodu, prožitek lásky vyšší kvality, souvisí s přijímáním bez rozdílu. Patří k elementu vzduchu a souvisí s brzlíkem.
Višuddhi – sídlem je krční centrum (oblast hrdla). Je sídlem komunikace, pravdy, mentální síly a sebevyjádření. Je první sattvickou čakrou a souvisí s očistou, jak fyzickou, tak mentální. Schopnost očisty je závislá na stavu sebepoznání. Tato čakra, která je mostem mezi cítěním a myšlením člověka (v tomto spolupracuje s anahátou), umožňuje sebekontrolu a tím sebepoznání. Pokud člověk vyjadřuje co cítí, získá důvěru ve vnitřní vedení. Elementem, s nímž je spojena je éter a souvisí se štítnou žlázou.
Adžňa – sídlem je čelní centrum, u kořene nosu mezi obočím, v oblasti třetího oka, kde končí svou dráhu Ida a Pingala a vyúsťuje zde nádí Sušumny. Je sídlem moudrosti, intuice a duševních sil. Zde dochází k pochopení podstaty člověka a vesmíru, skryté za jevovou stránkou věcí. Souvisí s poznáním postavení a podstaty pozorovatele a pozorovaného.
Člověk v adžně dosahuje harmonie mezi vědomím, myslí a tělem a vědomí nabývá nejvyšších kvalit, jde o souhru rozumu a intuice. Místo elementu je spojena s myslí, když něco děláme vědomě s pozorností je přítomna. Souvisí s šišinkou, která v lidském těle pomáhá udržet stav rovnováhy mezi fyzickým a duševním aspektem.
Sahasrára – sídlem je temenní centrum (korunní čakra), zobrazuje se jako lidská hlava, na jejímž temeni je tisíc okvětních lístků lotosu různých barev. Je sídlem nejvyššího neomezeného vědomí, je integrací všech čaker, jejichž síla nebo slabost se v sahasráře projevuje. Je sídlem boha Šivy, jež zde symbolicky očekává Šakti, aby se obnovilo jejich počáteční sjednocení. Probuzená Kundalíni stoupá vzhůru, jakmile dosáhne sahasráry, nastává sjednocení individuální duše Átmana s Brahmanem. Ego je rozpuštěno a člověk ve stavu nirvikalpa samádhi dojde k poznání Pravdy. Souvisí s epifýzou a dohlíží na rytmus spánku a bdění.
Poruchy a blokády čaker a nádí mají dopad, jak na fyzické tak i psychické zdraví člověka. Cílem je tedy pročistit tělo ( v pojetí jóginské filozofie) člověka, aby došlo k uvolnění. A k tomu slouží právě jógová praxe včetně neodmyslitelné duchovní cesty.
Manómaja kóša – obal mysli
Představuje emocionální tělo, je to sídlo vzpomínek a představ. Sestává z manasu (tj. nižší mysli), pěti smyslových orgánů vnímání, kterými jsou sluch, hmat, zrak, chuť a čich a pěti orgánů konání, kterými jsou mluvení, uchopení, chůze, plození a vylučování. Mysl předává informace od smyslů k intelektu a zpět. Tím si vytváří představu o vnějším světě. Toto poznání je však omezeno, nejen rozlišovací schopností a dokonalostí smyslových orgánů a schopností analýzy získaných informací intelektem, ale je také ovlivněno mimo jiné předchozími zkušenostmi, zážitky, vzpomínkami, představami, pocity apod. Proto prostřednictvím nižší mysli nemůžeme úplně věci poznat, tak, jak jsou.
Mysl plodí myšlenky, myšlenky jsou silná energie bez hranic. Pokud je mysl neklidná, je těžké ji ovládnout. Na stav mysli má vliv zastoupení jednotlivých gun. Pod nadvládou radžasu je neklidná, pod vlivem tamasu tupá a pod vlivem sattvy klidná. Proto k jejímu zklidnění můžeme mimo jóginskou praxi využít i vhodnou stravu. Velký důraz je nutné klást na pozitivní myšlení, sebepoznání a seberealizaci.
Vidžňánamájakóša – obal intelektu
Jedná se o intelektuální oblast. Je tvořen buddhi, tzv. vyšší myslí, zde může dojít k doteku neosobního vědomí, prožitku vlastního ,,Já“, k uvědomění si pozorovatele a pozorovaného, subjektu a objektu vnímání. Je to místo intuice, duchovního poznání, spirituální lásky a rozlišovací schopnosti – vivéky. Skládá se ze zkušeností získaných např. výchovou a vzděláním a představuje souhrn všeho, co jsme se v tomto životě naučili. Umožňuje poznání. Sattvická buddhi se projevuje soucítěním se všemi žijícími bytostmi, radžas se projevuje sobectvím a tamas krutostí. Rozvojem buddhi lze získat schopnost, jak si za všech okolností dobře počínat, správně se rozhodovat a jednat.
Po smrti se tento obal vrací zpět k dalšímu vtělení, přenáší zkušenosti z vtělení a karman.
Tento obal pročišťujeme zejména duchovní cestou, studiem, meditacemi, pobytem s učiteli apod.
Ánandamája kóša – obal blaženosti
Duchovní podstatou člověka je Átman (vědomí, puruša, pravé Já), odpovídající ánandamája kóše – obalu blaženosti. Tento obal představuje tělo příčinné nebo kauzální a je nejjemnějším obalem. Je v bezprostředně styku s Džívátmanem, kterým se realizuje ve své individualitě Átman. Z příčinného těla vystupují všechna ostatní těla. Blízkost Átmana vyvolává kmitání příčinného těla (těla blaha), tyto kmity jsou při uvolněných stavech mysli zažívány jako blaho, radost. Na rozdíl od radosti popř. blaha založeného na určitých okolnostech, např. splněných přáních, sjednocením s nejvyšším ,,Já“ zažíváme prožitek věčné blaženosti, neohraničený a nezávislý na jakýchkoliv vnějších podmínkách. Blaho může být zažíváno i v hlubokém spánku.
Příčinné tělo je nositelem vásan, tyto se mohou projevit prostřednictvím určité podoby osobnosti, aby mohly být při vtělení zažity a rozpuštěny. Toto přetrvává po celý cyklus znovuzrozování. Džívátmán nabere po smrti vždy nově formovanou osobnost a postupně vyvíjí své obaly, zvláště obal intelektu. Při smrti zaniká paměť osobnosti, zůstávají jen shromážděné zkušenosti.
Všech pět kóš je nepostradatelných pro bytí na této zemi. Bez nich bychom nemohli existovat v jevovém světě, světě duality. V kóších jsou uskladněny karmy (činy) a sanskáry – vzpomínky a zkušenosti, které nás oddělují od naší pravé podstaty. Cílem člověka je dosažení štěstí, blaženosti, k tomu musí být splněna podmínka pročištění jednotlivých kóš, a tím dosažení sjednocení člověka s Átmanem a tím i Brahmanem. Cílem je tedy pročištěním kóš vysvobodit Átmána (Mókša). Abychom se s čímkoli mohli sjednotit, musíme v sobě rozvinout stejné vlastnosti, jako má to, s čím chceme splynout. Odstranit ohraničení kóšemi je mnohorozměrný očistný proces duchovního vývoje.
Ánandamája kóša – obal blaženosti a Vidžňánamájakóša – obal intelektu jsou relativně nesmrtelné části lidské bytosti, po smrti přechází do cyklu znovuzrození, zatímco Annamája kóša – obal potravy, Pránamaja kóša – obal vitality, Manómaja kóša – obal mysli patří k části osobnosti smrtelné.
Duchovní cesta a integrální jóga
To co nás přivádí k zájmu o naši duši – Atmana – je touha po štěstí. Staří mudrci učili, chcešli poznat štěstí, poznej sám sebe. Učili, že člověk nikde jinde nenajde štěstí, než ve vlastním ,,Já“, že člověk je ve své podstatě sám nositelem štěstí. Tomu však lidé sami od sebe neuvěří.
Na počátku duchovní cesty musí tedy být opakovaná beznaděj v hledání štěstí mimo nás. Podmínkou nastoupení duchovní cesty je pak otevřenost srdce a jiskra hluboké naděje v hloubce duše. Když se touha po štěstí a poznání stane tak mocnou, že na ni člověk musí stále myslet, že už ji nechce odolávat, je na duchovní cestě. Duchovní cesta znamená uvědomění si pravého cíle a smyslu života a jeho realizace.
Realizace je poznávání vlastního ,,Já“, práce sám na sobě. Člověk začíná čistit svůj charakter, pátrat ve svém nitru, cvičit tělesně i duševně. K tomu slouží jóga.
Pravé ,,Já“ je čisté (transcendentální) vědomí – ,,Nadjá“ – ,,Atmán“- ,,Bytí“.
Vlastní ,,Já“ poznáváme jedině tím, že se jím staneme, to znamená, že se v něm rozplyneme, že v něm utopíme naše nepravé ,,Já“ naše ,,Ego“. Tím dochází ke spojení člověka s Bohem. K tomu slouží jóga. Integrální jóga, kterou při své praxi využívám zahrnuje postupy splynutí s božským principem.
Přirozený stav člověka je klid duše, tzn. že v pozadí myšlenek je klid a štěstí. Tento klid a štěstí je pramenem naší nejvyšší spokojenosti. Cílem integrální jógy je tento klid a štěstí záměrně vyhledávat.
Jaké jsou způsoby?
Základní technikou všech duchovních cest je dosažení jednobodovosti mysli a tím jejího ztotožnění s naším neosobním absolutním Jástvím – Átmanem. Všechno ostatní jsou jen pomůcky a nástroje, jak tohoto dosáhnout.
Složky integrální jógy:
Při tomto cvičení si musíme být vědomi, že chceme-li najít klid a štěstí, musíme nalézt své nejvnitřnější Bytí v sobě. Živého svědka všeho. Živé světlo, které vše osvětluje. Proto musíme obrátit pozornost dovnitř své mysli a to pryč od zevní činnosti, ale i od intelektu.
Základní otázkou, kterou si musíme položit je:
,,Co (nebo kdo) jsem Já?“ Tato otázka musí být položena do nitra duchovního srdce, místa na prsou, kam mimoděk ukážeme prstem pravé ruky, když řekneme ,,Já“, oddaně, opravdově, odevzdaně a s láskou, neboť se obracíme k Bohu (k Nadjá, k Atmanu) v nás. Tj. koncentrujeme se do nitra tímto tázacím postojem. Odpověď přijde sama, intuičním zážitkem (např. jemným teplem), vydržíte-li v tomto odevzdaném tázacím postoji. Když se totiž ponoříme dostatečně hluboko do tohoto tázacího postoje a tím stáhneme myšlenku ,,Já“ do jednoho bodu a setrváme v tom, může se nám podařit realizovat právě toto neosobní bytí a vědomí, neboť ono nepravé ,,já“, pouhá myšlenka-cit ,,já“ se náhle sama od sebe ztratí. Myšlenka – cit ,,já“ musela být vždy s něčím spojena, proto když stáhneme myšlenku do jednoho bodu, nemůže být s ničím spojena, proto se rozplyne. Zůstává jen neosobní ,,Já“.
Klid a mír je náš přirozený stav. Co brání tomu, abychom jej zažívali, jsou jen myšlenky a zejména přání, tedy mysl. Mimo myšlenky mysl neexistuje. Ale protože se myšlenky stále a stále vynořují, domníváme se, že je tu něco jako stabilní mysl. Ale když mysl vyšetřujeme a jdeme hlouběji ke zdroji myšlenek, shledáme, že žádná mysl není. Když se totiž myšlenkový proud zúží jen na myšlenku osobního ,,já“, tato jednobodová myšlenka zmizí ve svém zdroji, jímž není žádná pevná mysl, ale neosobní Jáství (čistá mysl), živé a nekonečné a co se stane, je klid a mír. Je to klid neosobního Jáství, z něhož pochází štěstí člověka. Postavit se k myšlenkám indiferentně znamená cestu nalezení klidu a míru v pozadí mysli. Z tohoto klidu – vám již prozařuje štěstí. ,,Být bdělým pravého Já je vším,“říkával veliký mudrc Šrí Ramana Mahariši. Budete-li takto bdělí, zkvalitní se vám práce jak vnitřní, tak zevní, neboť oba druhy činností spolu úzce souvisejí.
Jednobodovost může být získána i formou potvrzovací, např. utvrzováním se v názoru: ,,Já jsem existence – vědomí – blaho, sat – čit – ananda. Tento druhý způsob připomíná autosugesci.
Při tomto cvičení je nutné mít neustále na paměti, že není jiného definitivního uspokojení pro člověka, než čirý, čistý stav bytí a že jen jím je splněn cíl i účel života: být ve všem vším.
Z výše uvedeného vyplývá, že bezpodmínečná je práce na očistě duše. Znamená to jít cestou sebeovládání, čili pěstování charakteru, cestou rozvíjení intuice zejména v meditacích spojených se snahou a touhou po vnitřním duchovním životě, cestou rozvíjení inteligence zejména v rámci metafyzického přemýšlení, cestou rozvíjení hlubokého cítění lásky, milosrdenství a oddanosti k Pravdě, lidem i jiným živým tvorům a cestou praktické snahy po altruistické činnosti spojené se sebeovládáním. Toto vede k ovládnutí Ega, aby mohlo na jeho místo vstoupit vyšší, skryté Já, Atman, případně Brahman, což je z jistého hlediska jedno a totéž. Základní podmínka duchovní cesty je tedy vzdání se Ega. Pravda je stav bez Ega. Pravda není něco neživého, i když to není žádná věc ani žádná bytost. Pravda je a je živá. Proto reaguje na každý hluboký impuls lásky rychle, bezprostředně, skoro okamžitě. Impuls však musí být nanejvýš opravdový. Poznání Jednoty – Pravdy tedy předpokládá zbavení se egoismu, protože egoismus vytváří dualitu a dualita mnohost. Ego jsou ve skutečnosti jen myšlenky, vzpomínky, zážitky, naděje a obavy, které se v mysli stále pohybují a stále mění, které sice existují v minulosti nebo v budoucnosti, ale v pravé skutečnosti, tj. ve skutečném nyní neexistují. V TEĎ panuje jen věčná Pravda. Pravý stav ,,bez panování Ega“ je – sahadža nirvikalpa samadhi. Ve vnitřním nirvikalpa je ztráta Ega tak silná, že se současně ztrácí vnímání těla a světa, zůstává naprostý mír a ticho nevyjádřitelné živé blaženosti . Ve vnějším nirvikalpa i v sahadža, je svět vnímán jako dřív, jenom s tím rozdílem, že nyní současně vidíte a víte, že vše je ON, to znamená, že Osvícený je si současně vědom, že vše, co existuje je jedno jediné – Bytí – Jednota. Dualita existuje jen před jeho zrakem, nikoliv v jeho hlubším poznání. V tom není žádného ,,já a ty“. Vše je poznáno jen jako jedno jediné.
Hlavním cílem filozofické jógy je tedy zbavit se Ega. Pouhým rozumem, meditacemi, pranajámou, asánami ani mantrajógou to však nejde. To jsou jen pomůcky. Jak již bylo uvedeno, musí zde být žhavá touha po Pravdě, láskyplné uctívání Pravdy, úsilí o očištění závislostí a intenzivní oddanost a odevzdanost Pravdě. Bez etických základů je to ztracený čas.
Další duchovní povinnosti:
Povinnost naučit se bdít – znamená to bděle si uvědomovat každý čin, každou myšlenku, každý cit. Znamená to, stále si být plně vědom toho co dělám. Bdění jako takové, aby bylo opravdu účinné, tj. duchovně účinné, musí být zakotveno mnohem hlouběji. Tak hluboko, aby pozornost mohla si být vědoma všeho, co je mimo ní. Vždyť pozornost je vědomím, tj. posledním pozorovatelem v člověku. Proto naprosto čistá pozornost je vlastně totéž, co naše neosobní Jáství, takže všechno to, co je jí pozorováno nebo může být pozorováno, je z tohoto hlediska ne-já. Čistá pozornost je vlastně nadosobní transcendentální vědomí – Já. Uvědomíme si to pociťováním, ne rozumovou úvahou. To znamená, že je pocítíme nikoliv v hlavě, ale v duchovním srdci.
Nástroje k dosažení jednobodovosti mysli jsou v rámci výše uvedeného např.:
(Pozn. Dřív než se člověk naučí meditovat, koncentrovat se a kontemplovat, měl by se naučit v klidu relaxovat. To znamená zvykat si na klid těla, mysli a citů. Meditace a kontemplace rozvíjí intuitivní schopnosti. Intuice je inteligence bez intelektuálního procesu a vychází z ticha a klidu naší duše).
Jsou dvě cesty duchovního vývoje:
Je to cesta, která opomíjí Ego, vůbec se jím nezabývá a říká: ,,Atman tu již je, tak proč ho hledat? A proč se vůbec zabývat egem, vždyť je iluzorní. Nehleďme na ego a pojďme přímo k cíli.“Je to cesta mystická a jógická. Tato cesta se opírá o pevnou víru, že zde Atman už je a že je stále s námi. Nejde vlastně o meditaci, ale o setrvání v tichu, ztotožnění se s Pravdou, takže jde přímo kontemplaci. Při krátké cestě, žák myslí na ticho v pozadí mysli. Správný jógin žije toto cvičení Krátké cesty tak běžně, až se stane přímo součástí jeho existence. Cvičením Krátké cesty se vyvine intuitivní cítění v Srdci, jemuž žák musí věnovat stálou pozornost, ať se v jeho mysli děje cokoliv. Na krátké cestě většinou používáme autosugesci.
Dlouhá cesta je opakem cesty krátké. Tato cesta učí žáka správně myslet, učí ho disciplíně a sebeovládání. Člověk se stále při ní pohybuje v myšlenkách. Je to cesta sebezlepšování, očišťování od závislostí a jiných forem egoismu, omezování a zeslabování ega. Na Dlouhé cestě používáme nejčastěji vůli.
Ze všeho nejlepší je kombinace obou cest. V klidu soukromí je vhodná Krátká cesta, ve víru činnosti Dlouhá. Krátkou cestu nelze praktikovat bez současné očisty charakteru a trvalé vnitřní pokory.
Zbavení se egoismu je mimo jiné možné přes pomoc ostatním lidem. Touto pomocí jiným ubývá egoismus, ego se tím velmi pročišťuje a tím člověk pomáhá vlastnímu duchovnímu vývoji.
Pomoc je možná přinejmenším denním přáním a modlitbou:
SUBHAM ASTU SARVADŽAGATAM!
ŠŤASTNY AŤ JSOU VŠECHNY BYTOSTI!
ÓM.
Mantra
Mantra je buď jedno slovo nebo více slov, popř. věta, kterou jogin po nějakou dobu, 20 i více minut několikrát denně opakuje. Výsledkem bývá zpomalení pohybu myšlenek. Děje se to tak, že když opakujeme stále a stále jediné slovo nebo více slov, či větu, mysl se na ně upne a ať už je člověk pronáší nahlas nebo jen potichu, opakující se zvuk strhává s sebou význam pronášeného slova, nebo slov, takže, když se stereotypní opakování náhle přeruší, mysl se více méně zastaví též. Některá slova mohou mít i hluboký náboženský význam, takže mohou nad to působit i na cit, resp. kvalitu charakteru jógina. Vysloví-li se taková slova opakovaně s láskou, oddaností a touhou po Bohu, může soustředěností mysli dojít až ke kontemplaci. Podmínka účinnosti mantry je předem se věnovat očistě charakteru. Např. mantra ,,ÓM“ je původní mantra, kořen vesmíru ,,Ó“ vzniká hluboko v těle, pomalu stoupá a spojuje se s ,,M“, které rezonuje v hlavě. Dvacetiminutové opakování ÓM dokonale zrelaxuje každý atom našeho těla.
Jak již bylo uvedeno Hathajóga vede k tělesné i mentální očistě. Mimo jiné využívá jisté polohy těla, tzv. asány, které praktikující zaujme a potom podrží nějakou dobu, přičemž změna tělesné polohy zapůsobí blahodárně na krevní oběh, funkci žláz a jiných vnitřních orgánů i svalů, takže dochází k rychlé regeneraci celé fyzické a tím i psychické složky člověka. Sama o sobě k dosažení ,,Jednoty“ však nestačí. Cílem jógy je trvalé poznání duše člověka a ztotožnění se s jejím živým neosobním Zdrojem, s nekonečným Bytím a odevzdání se tomuto Bytí, ať se to stane v hluboké a tiché meditaci nebo v ruchu normální činnosti. K tomu je výborným vodítkem právě Integrální jóga, která zahrnuje postupy splynutí s božským principem.
K očistě tělesné i mentální přispívá také Krijajóga. Krije jsou techniky, které očišťují ty části těla, které často zanedbáváme.
Jde například o následující o očistné praxe:
Kapálabháti (,,zářící lebka“) – patří nejen do skupiny dechových cviků, ale patří i do pročišťovacích praktik.
Néti – pročišťuje nos. Jedná se buď o:
Sutranéti, při které protáhneme nosní dírky cévkou nebo 30cm dlouhým voskovaným provázkem a vytáhneme ho ústy.
Džalanéti, při které proplachujeme nosní dírky malou konývkou s hubičkou. Do jedné nosní dírky při nakloněné hlavě nalejeme vlažnou slanou vodu, tak aby vytekla druhou nosní dírkou nebo ústy ven.
Dhauti – působí hlavně na zažívací trakt. Patří sem např.:
Půst – mimo očisty těla podporuje sebedisciplínu.
Jednodenní půst v týdnu podporuje sebekázeň, posílí vůli. Vícedenní půsty mimo to přispívají i k detoxikaci organismu. Podle Svámi Višnu Dévanandy je vhodné ráno při rozhodnutí pro půst vypít čtyři sklenice vlažné vody se lžičkou soli, stáhnout žaludek a pomocí dráždění prstů v hluboko v krku vše vyzvracet. Toto odstraní toxiny ze spodní části žaludku. Doporučuje držet jednodenní půst jednou týdně, dvoudenní nebo čtyřdenní půst jednou za čtvrt roku a vícedenní jedenkrát za rok. Při půstu doporučuje pít buď jen čistou pramenitou vodu, nebo ovocné šťávy. Přechod na normální stravu musí být pozvolný a počet dní přechodu musí odpovídat délce půstu. Začíná se ovocem a přes lehkou zeleninu se přechází k dušené zelenině s lehce stravitelnými obilovinami.
Agnisára – pracuje přímo s bránicí. Ze širokého stoje rozkročmo přejdeme do mírného předklonu, opřeme se dlaněmi o stehna a díváme se dolů na břicho. Při výdechu vtáhneme břicho dovnitř a nahoru, zadržíme dech a pohybujeme břichem ven a dovnitř. Když se budeme potřebovat nadechnout, přestaneme, normálně se nadechneme, vydechneme a pokračujeme. Na každý výdech stačí deset až osmnáct pohybů.
